Bílé zlato: proč po čase žloutne a co s tím dělat

Z čeho se bílé zlato skládá

Ryzí zlato má žlutou barvu. Pro výrobu šperků se spojuje s dalšími kovy, které ovlivňují jeho odstín i mechanické vlastnosti. U bílého zlata se jako bělicí složky používají například palladium nebo nikl; součástí slitiny mohou být také stříbro, měď a zinek.

Bílé zlato není jedna přesně daná receptura. Některé slitiny jsou výrazně bílé, jiné mají šedavý nebo jemně nažloutlý tón. Proto nelze říci, že každý šperk z bílého zlata musí po obroušení povrchu vypadat stejně.

Ryzost přitom vyjadřuje podíl zlata, nikoli jeho barvu. Bílé zlato ryzosti 585 obsahuje 58,5 % zlata, stejně jako žluté nebo růžové zlato stejné ryzosti. Odstín a další vlastnosti ovlivňuje složení zbývající části.

Co je rhodiování a proč se používá

Rhodiování je povrchová úprava, při níž se na šperk galvanicky nanáší velmi tenká vrstva rhodia. Tento kov patří do platinové skupiny a používá se pro svůj jasně bílý vzhled, tvrdost a chemickou odolnost.

Rhodium sjednocuje barvu povrchu, nemění však složení zlata pod ním. Rozdíl lze přirovnat ke dvěma vrstvám: samotný šperk tvoří zlatá slitina a jeho vnější vzhled doplňuje tenký povlak.

U mnoha šperků z bílého zlata se rhodiování používá, není ale nezbytnou součástí každého provedení. Dostatečně bílé slitiny mohou zůstat bez něj. Přirozený odstín kovu je potom součástí výsledného návrhu.

Proč bílé zlato působí nažloutle

Když se rhodiová vrstva na namáhaných místech ztenčí, začne být vidět odstín podkladové slitiny. Vedle zbývajícího jasně bílého povrchu může působit výrazně tepleji, přestože se jeho vlastní barva nezměnila. U prstenu bývá rozdíl patrný zejména na spodní části obroučky a v místech kontaktu s dalšími předměty.

Ne každou změnu vzhledu však vysvětluje samotné rhodium. Lesk mohou tlumit usazeniny kosmetiky a nečistot, jemné škrábance nebo povrchové reakce příměsí ve slitině. Chemická stálost ryzího zlata neznamená, že je celý zlatý šperk vůči všem vlivům neměnný.

Pokud se barva změnila náhle, nerovnoměrně nebo krátce po nákupu, obraťte se na prodejce a nechte šperk posoudit. Pouhým pohledem nelze vždy odlišit běžné opotřebení od problému s povrchovou úpravou.

Co ovlivňuje životnost povrchové vrstvy

Pro obnovu rhodiování neexistuje jeden interval platný pro všechny. Dva podobné prsteny mohou při rozdílném zacházení vypadat po stejné době jinak. Rozhoduje především mechanické namáhání a provedení povrchové úpravy.

Kontakt s bazénovou chemií nebo agresivními čisticími prostředky může poškodit také samotnou slitinu či jiné součásti šperku. Je proto vhodné omezovat jej bez ohledu na to, zda je povrch rhodiovaný. Péči o šperky u vody, v moři i u bazénu jsme shrnuli v článku Šperky, moře a slunce.

Jak probíhá obnova rhodiování

Prvním krokem je kontrola šperku. Zlatník posoudí povrch, stav osazení i případné poškození. Následuje vhodné očištění a odmaštění, podle potřeby úprava povrchu a nanesení nové rhodiové vrstvy.

Rhodiování obnovuje barvu povrchu, nevyplňuje však hluboké škrábance ani neopravuje opotřebené úchyty kamenů. Tyto zásahy je nutné řešit samostatně. Ne vždy je přitom žádoucí odstranit každou stopu nošení.

• Leštění ubírá malé množství kovu. Jeho rozsah by měl odpovídat stavu šperku, zejména u jemných obrouček a tenkých detailů.
• Osazené kameny ovlivňují postup. Čištění i další úkony se musí přizpůsobit jejich vlastnostem a případným úpravám.
• Matný a lesklý povrch vyžadují odlišné dokončení. Při obnově je potřeba respektovat původní vzhled šperku.

Cena a doba provedení se odvíjejí od velikosti šperku, jeho stavu a potřebné přípravy. Domácí čištění novou vrstvu rhodia nevytvoří. Zubní pasta, soda ani intenzivní leštění proto nejsou řešením pro povrch, na němž už prosvítá podkladová slitina.

Nikl, palladium a citlivost pokožky

Při výběru bílého zlata je vedle odstínu důležité také složení. Nikl i palladium dokážou zesvětlit barvu zlata, jejich použití ale neznamená stejnou snášenlivost. Ryzostní číslo samo o sobě přítomnost niklu neprozradí.

Rhodiová vrstva může omezovat kontakt pokožky s podkladovým kovem, není však trvalou zárukou proti alergické reakci. Postupně se opotřebovává a její ochranná funkce závisí také na celistvosti povlaku.

Svědění nebo zarudnutí pod šperkem nemusí způsobovat pouze alergie. Pokožku může dráždit také tření nebo zbytky mýdla a vlhkost pod prstenem. Při opakovaných potížích šperk odložte a obraťte se na dermatologa. Zjištěnou citlivost pak uveďte při výběru materiálu.

Bílé, žluté a růžové zlato: rozdíly v péči

Volba barvy je především otázkou osobního vkusu. Z hlediska údržby je podstatné, zda výsledný odstín vychází přímo ze slitiny, nebo jej doplňuje povrchová vrstva.

Žluté a růžové zlato obvykle nevyžadují obnovu barevného povlaku. To ale neznamená, že jsou bezúdržbové. U všech barev má význam šetrné čištění, kontrola osazení a ochrana před zbytečným mechanickým namáháním.

Jak vybírat a pečovat o šperk z bílého zlata

Při výběru se zajímejte o konkrétní provedení: zda je šperk rhodiovaný, jaký odstín má samotná slitina a jaká péče je pro něj vhodná. Pokud máte známou citlivost na kovy, zmiňte ji hned na začátku.

V ateliéru Aumanti vychází návrh z představ člověka, který bude šperk nosit. U snubních prstenů proto stojí za to probrat každodenní používání, u zásnubního prstenu také případné budoucí nošení vedle druhého prstenu. Tvar obou šperků ovlivní jejich vzájemný kontakt.

Každodenní péče bez zbytečného leštění

• Před prací s nářadím, zahradničením a sportem prsten odložte. Omezíte tlak, nárazy a tření o tvrdé předměty.
• Šperk chraňte před agresivními čističi a bazénovou chemií. Ohrožen nemusí být pouze povrch, ale i slitina nebo osazené kameny.
• Čištění přizpůsobte celému šperku. Postup vhodný pro samotný kov nemusí vyhovovat perle, citlivému drahokamu nebo lepenému spoji.
• Vyhněte se abrazivním pastám a intenzivnímu domácímu leštění. Rhodiovou vrstvu tím neobnovíte.
• Šperky ukládejte odděleně. V měkkých přihrádkách nebo pouzdrech se nebudou vzájemně odírat.

O obnově rhodiování rozhodujte podle skutečného stavu a vlastních představ o vzhledu. Pokud je změna pouze kosmetická, není nutné šperk automaticky znovu pokovovat při prvním náznaku teplejšího odstínu.

Časté dotazy

Proč bílé zlato žloutne?

U rhodiovaného šperku bývá příčinou opotřebení tenké vrstvy rhodia, pod níž se objeví teplejší odstín slitiny. Vzhled ale mohou ovlivnit také nečistoty, škrábance nebo povrchové reakce příměsí. Příčinu nejlépe určí prohlídka konkrétního šperku.

Musí se každé bílé zlato rhodiovat?

Nemusí. Některé slitiny jsou dostatečně bílé i bez povrchové úpravy. Rhodiování se používá zejména pro dosažení jasného, sjednoceného bílého vzhledu.

Jak často se obnovuje rhodiování?

Univerzální interval neexistuje. Záleží na provedení vrstvy, typu šperku a způsobu nošení. Obnovu má smysl řešit podle stavu povrchu, nikoli pouze podle počtu měsíců od nákupu.

Lze zažloutlé bílé zlato vyčistit doma?

Vhodným čištěním lze odstranit nečistoty, nikoli nahradit obroušenou rhodiovou vrstvu.

Je bílé zlato stejné jako stříbro?

Není. Bílé zlato je slitina zlata, u šperků se běžně setkáte například s ryzostí 585 nebo 750. Označení 925 se u běžných šperků používá pro stříbro. Oba materiály mohou být rhodiované, takže samotný vzhled k jejich spolehlivému rozlišení nestačí.

Může bílé zlato vyvolat alergickou reakci?

Ano, záleží na složení slitiny a individuální citlivosti. Častým alergenem je nikl. Rhodiování není trvalou zárukou ochrany, proto při známé alergii vybírejte podle konkrétního složení materiálu.

Je změna barvy důvodem k reklamaci?

Samotná změna odstínu nestačí k rozhodnutí. Může jít o běžné opotřebení, ale také o problém s povrchovou úpravou. Pokud se změna objeví nezvykle brzy nebo je provázena odlupováním či jiným poškozením, obraťte se na prodejce a požádejte o posouzení.

O ateliéru

Text vznikl ve spolupráci s ateliérem Aumanti Design v Třinci, kde od roku 2015 vznikají snubní, zásnubní i zakázkové šperky ruční prací.